Kdo by nechtěl vlastní zdravou zeleninu a ovoce? V mnohých případech jsme však limitováni prostorem pro pěstování těchto výživných dobrot nebo časem, který máme vyhrazený na péči o zahrádku. Urovnané záhony s jasnými hranicemi jsou již dávno minulostí. Vracíme se zpátky k designům samotné přírody, která je schopna si je opečovat sama. Jaké jsou základní principy těchto moderních stylů?
· Biointenzivní zemědělství
Metoda navazuje na staré čínské zemědělství spojené s pěstováním na koňském hnoji. Dle nejnovějších výzkumů můžeme dosáhnout celoroční potravinové soběstačnosti již na 460 metrech čtverečných. Dalším principem je navracení vitality půdy, tedy hluboká kultivace a zarývání hnoje nebo kompostu. Sazenice se předpěstovávají z divoce opylovaných semen a vysázejí velmi hustě. Dodržují se prvky polykulturního zahradničení, kde se do bezprostřední blízkosti vysazují rostliny, které se navzájem podporují.
· Hydroponie
Tato metoda zcela obchází nutnost vitální a výživné půdy, kořeny jsou vnořeny přímo do vody. Kupodivu se takto sadí nejen lekníny a vodní květiny, ale také bylinky, rajčata a kopa dalších rostlin. Je to velmi efektivní způsob a využívá se ve sklenicích pro užitkové rostliny. Voda je pravidelně obohacována roztoky potřebných hnojiv a živin. Výhodou je přesná kontrola skladby živin a dřívější sklizeň. Jako substrát lze použít kokosové vlákno, keramzit, vermikulit nebo perlit. Jeho jedinou funkcí je býti oporou kořenovému systému.
· Aquaponie
Velmi podobný případ jako ten předchozí, navíc jej ale spojuje s chovem ryb. Ryby produkují živiny potřebné pro rostliny a kořeny tak přečišťují vodu z nádrží s rybami. Teoreticky dokonalý cirkulační systém.
· Partnerské sázení
V takzvané smíšen kultuře se kombinují různé druhy plodit. Výhodou tohoto je uspořádání kořenového systému a směs rostlin, které jsou hluboce kořenící a těch, které jsou mělce kořenící jako jsou ředkvičky. Dále mohou jednotlivé typy odpuzovat různé škůdce svých partnerských rostlin a poskytovat jim důležitou oporu.
